čtvrtek 27. března 2014

Černá mikinotriko

Slečna si přála mikinotriko ze 3/4 rukávem.
Nikdy jsem jí neviděla,jen jsem dostla rozměry a požadavky.
Takhle jsem to zvládla:
Mám radost,slečna byla moc spokojená.To je pro mě největší odměna.

pondělí 17. března 2014

Útulný domov

Před delším časem jsem na Aukru vydražila garnýž a musela jsem si na ní ušít záves,do kuchyně.
Okno je 3křídlé,tak jsem si ustřihla tři kusy.
Jenže dejte chlapovi vrtačku...
Ten můj mi jí sice navrtal,ale podporu netrefil .
Tak jsem musela se závěs sešít,není to tak jak bych původně chtěla.Příště si to navrtám sama,umím to.
Ale na co pak mám doma chlapa?? ;-))

sobota 15. března 2014

Do postýlek a výlet do Moravské Třebové

Šiji ložní a prostěradla .
Nemůžu se hnout z místa.
Střihám šiji a pořád jich mám málo.
Prostěradel je zatím jen 30ks a ložního 52ks.
Dalších 11ks čeká na dírky, knoflíky a to je největší zdržovačka.
Toto je jen část hromádky.


Aby mě přešla ponorka domluvila jsem se  s kámoškou Kanelou a zajely jsme do M.Třebové se pokochat,utrácet a za Evičkou(Evikmt).
Holky,utratila jsem snad celý důchod,to je lákadel.
Byl to prima výlet.
Jsem moc ráda,že jsme se s Evičko viděly a vyměnily si zkušenosti ze šití.
Dnes už jsem nastřihala střechu na altán.Jsem maximalista a všeho musím koupit víc než je třeba ;-)).
Pokud příště budu něco shánět,zas si s chutí do Třebové zajedu.
Určitě si tam také zajeďte,budete žasnout,jak velký tam mají výběr.
Evičce moc děkuji,že se nám tak věnovala a udělala si na nás čas. :-)


pátek 14. března 2014

Když mě popadne úklid...

Šiju,ale nějak mi to jde pomalu.
Proto na odreagovačku a protože nebylo už v botníku místo,jsem se dala na úklid.
Přebrala jsem boty co se víc jak rok nenosí a naházela na hromadu,vyhodit.
Když uklízím,nekouká vlevo ani vpravo a lítá skoro vše.
Takhle to vypadalo tentokrát.

úterý 11. března 2014

Střepy přinášejí štěstí?

Ve čtvrtek 6.3. večer jsem byla u šicího stroje, starší dcera v kuchyni a malá naštěstí ve vaně.
Bylo štěstí,že Františka neseděla u televize.
Ozvala se z ničo nic děsná rána.S Haňou jsme do obýváku běžely.
Myslela jsem,že se rozbrečím,bála jsem se,že nová televize je v háji .....
Byl to od mojech rodičů dárek ,na vánoce.Televize ránu přežila.
Nikdy jsem neviděla,neslyšela,že by sklo z ničeho nic takhle bouchlo.???Sklo lítalo po celém pokoji.
A takhle to u nás vypadalo.